Výstava fotografií Evy Mencnerové – Etiopie
Etiopie – perla Afriky
Etiopie známá jako „střecha Afriky“, kdysi označována „Habeš“. Kromě krátké italské okupace v letech 1936-1941 jako jeden z mála afrických států nebyl nikdy kolonizován. Hlavním městem Etiopie je Addis Abeba. V roce 1993 došlo k rozdělení Etiopie a Eritree, čímž Etiopie ztratila přístup k moři. Napjaté vztahy mezi Etiopií, Eritreou, Súdánem a Somálskem jsou v ulicích města znát. Za focení noční scény města jsme měli problémy s místními vojáky, jelikož nás podezírali za pomoc v přípravě teroristického útoku. Zkrátka každý den v Etiopii měl svou energii, náboj a silný zážitek.
Tradiční jídlo v Etiopii je indžera – teplá placka hodně nakyslé chuti, která vzniká několikadenním fermentováním a následným opečením. Příbor se nepoužívá, jí se rukou s příměsí masa (vesměs jen ráno) či vegetariánská verze (brambory, dušená zelenina v odpoledních hodinách). V hlavním městě je samozřejmě více možností (pizza, lasagne…).
Zajímavými místy je určitě Danakil depression – jedno z nejníže položených míst cca 100 m -125 m pod hladinou moře a zároveň je považováno za jedno z nejteplejších obydlených míst světa. Teplota zde dosahuje cca 35°C (celoroční průměr). Místní kmen představují Afarové, kočovní pastevci žijící v příbytcích z dřevěných tyčí, zajímavým stavením je místní toaleta, kde sice máte jistý „pocit soukromí“, avšak mezery mezi tyčemi jsou na evropské poměry velmi široké. Zase tato ubikace byla lepší než odpověď v poušti na dotaz, kde je možné si odskočit: „Toilets? …toilets everywhere…“.
Afarové mají zajímavý styl oblékání – muži nosí dlouhé sukně, tílko, košile a šálu (i když v létě je 45°C…). Vzhledem k blízkosti indického kontinentu je zde také rozšířeno vodění se za ruce mezi muži, jakožto důkaz velmi dobrého přátelství.
Nepřetržitě aktivně činná sopka Erta Ale je také velice zajímavým místem Etiopie. Spaní pod širákem v blízkosti sopky Vaše emoce ještě umocní. Poslední známá erupce byla zaznamenána v r. 2008.
Simienské hory vás učarují svou rozmanitostí, drsností, krásou… Průvodce s kalašnikovem je nutností. I když nechcete, bude vám pod nátlakem vnucen, samozřejmě za určitý obnos. Zda je to doopravdy zapotřebí, nevím. Když vznikl problém s místními, submisivní průvodce nám pouze kalašnikovem naznačil, ať si zalezeme do stanu …což mě uklidnilo. Nemyslím si však, že se jedná o nebezpečnou zemi více než je ta naše, pouze nástroje strachu utvářejí moc aneb „vše je v našich hlavách“.
Kmen Surma je tradiční kmen v oblasti údolí řeky Omo v blízkosti hranice s Jižním Sudánem. Ženy se zdobí hlíněným talířkem ve rtu či v ušních boltcích. Čím větší talířek je, tím má žena větší hodnotu. Jedna z teorií říká, že talířek měl význam v období otrokářství, kdy cílem bylo zošklivit ženy kmene tak, aby nebyly atraktivní pro bílé otrokáře.
Harar je historické město mešit, úzkých uliček, tradičních hojně zdobených příbytků a známým místem uctívání a krmení hyen. Historické centrum tvoří okolo 90 mešit a hrobek na několika pár m2 (představuje tak největší hustotu mešit na světě). Tradiční domy v Hararu jsou velmi zdobené různými nádobami, prostor k sezení tvoří kaskádovité palandy, kdy nejvíce vzdělaní členové rodiny sedí nejvýše, nejméně vzdělaní sedí nejníže na zemi. Krmení hyen v Hararu má 400letou tradici. Yusful Ahmed převzal tuto funkci po svém strýci a zaučuje již svého syna. Město Harar je také vyhlášené svou velice kvalitní kávou.
Doufám, že se Vám výstava bude líbit a alespoň částečně si dokážete představit krásy afrického kontinentu.
Eva Mencnerová
eva.mencnerova@seznam.cz
www.evamencnerova.cz
Publikováno 1: 2. 2017 (Středa) v 19.25.